Asi jsem dosud přečetl jen málo hrůzostra?ných příběhů, kdy? jsem je?tě nenarazil na autora, který by se dokázal ve své próze odpoutat od v?edních pozemských jevů a podstaty světa vůbec tak bezmeznou měrou. Lidský mozek je příli? slo?itý na to, aby neurologie i dnes v tak přetechnizovaném světě znala v?echna temná zákoutí labyrintu du?evna, proto tento ji? ?edesátiletý mini-román, nebo vlastně spí?e rozsáhlej?í povídka, mo?ná ani za dal?ích 60 let neztratí kousek ze svého půvabu. Surrealistické prvky zde provázejí čtenáře mimoreálným vnímáním etnologa Jima Lowryho, jen? je hlavní postavou tohoto příběhu. Profesor Lowry sou?en malárií, s ní? se domů vrátil z Yucatanu, záhadně ztratil čtyři hodiny svého ?ivota, které se sna?í dlouho a zoufale nalézt. Abstraktní zosobnění jeho podvědomých pocitů ho v?ak varují před poznáním toho, co vlastně hledá: ?Nalezne?-li své ztracené čtyři hodiny, zemře?... .? Něco daleko hlub?ího, co je zároveň protipólem těchto pocitů, hájících pudy sebezáchovy, ho v?ak nabádá, aby své čtyři hodiny na?el. Nehmatatelná hrůza, strach z neznáma, blouznění a ?ílenství střídají a doplňují Lawryho naléhavou touhu nalézt své ztracené čtyři hodiny. Tento příběh mne dostal nev?edním kouzlem, které v próze tolik a často marně vyhledávám. Děs je zde toti? zastoupen tím mocným strachem z tajemna a nepředstavitelna a nikoliv z předem vytu?ené blí?ící se smrti, která ji? za sebou zanechala gejzíry krve a zohavené mrtvoly, jak tomu bývá u hororů od jiných amerických spisovatelů. Ron Hubbard jistě podporoval názor H. P. Lovecrafta, který tvrdil, ?e nejstar?ím a nejsilněj?ím druhem strachu je strach z neznáma. Ron Hubbard se stylem svého psaní v případě prózy hororové trochu podobá Rayi Bradburymu, maje při tom kvality nezaostávající příli? za povídkami H. P. Lovecrafta ? mistra ?ánru mnou tolik velectěného. Podobně jako Ray Bradbury i on zaprodal du?i science-fiction, přičem? občas pootevřel i padací dveře do světa hororů.