Hororový román, plný napětí, vám jen z tě?í dovolí odtrhnout oči od stránek, jen? byly poctěny tiskem tak nev?edně úchvatné hrůzostra?né literatury. Autor v příběhu kombinuje prvky hororu a thrilleru a jeho ději?tě umístil na rozlehlý hřbitov opu?těného kanadského městečka Midian, který obývá ?Noční rasa? ? tajemstvím opředené ne?ivé a nemrtvé bytosti, jen? jsou za dne bezmocní a zranitelní a za noci silní a draví, mající pro smrtelníky nevídané schopnosti. Sluneční jas je mů?e spálit na popel, proto se před ním skrývají v katakombách, do nich? je mo?no sejít jen přímo z hrobek. Opatrnost v přísném sebeutajení před lidmi jest základem zachování jejich existence, proto ka?dý svědek neobvyklostí spjatých s Rasou musí zemřít, co? znamená stát se jedním z nich, nebo kořistí. Jedné noci sem přichází hledat útoči?tě psychicky labilní mladík Boone, který je policií ?tván, proto?e je podezřelý ze spáchání série brutálních vra?d. Ačkoli byl nevinný, sám ve své zločiny věřil zrovna jako v to, ?e trpí schizofrenickým rozdvojením osobnosti. O tom ho toti? přesvědčil sám vrah.... Nějakým způsobem dojde k tomu, ?e jest noční rasa odhalena. Midian je zničen. Vina je připisována právě Boonovi, který poru?il zákony Midianu a vystavil tak Rasu nebezpečí. Ti, co pře?ili, odcházejí hledat úkryt do různých míst. Poslední z nich se ujaly ostatků Bafometa ? prastarého boha a spasitele Rasy, jen? dosud spočíval v podzemní svatyni, aby byl na novém bezpečném místě znovu vzkří?en. Tímto posláním byl samotným Bafometem pověřen Boone jako Cabal... . No, k nahlédnutí do děje by to snad, myslím, stačilo. Autor se zde nezdráhá zcela pustit uzdu své morbidní fantazii a detailně popisuje krvavé mordy a masakry. Nechává čtenáře nahlédnout do du?e psychopatického masového vraha, který rozřezává a zohavuje své oběti k nepoznání. Monstrózní transformace stoupenců Rasy a jejich zranění, jako třeba vyhřeznutí střev, které si posti?ený jednodu?e namotá na předloktí a odejde, Clive líčí více ne? ?ivě. Pro labu?níky necrosadismu a krvavých scén je tohle to pravé čtení, i kdy? román Hellraiser pocházející rovně? z Barkerova pera je jistě krvavěj?í. Příběhu v?ak chybí takové to kouzelné tajemno, které by odhalovalo ve?kerou hrůzu po částech. Striptýz je přeci také daleko více vzru?ující ne? nahota skýtána očím bez předehry. Myslím, ?e si také autor mohl odpustit strastiplné situace, nad jejich? řádky by ne jedno oko nezůstalo suché, týkající se zamilované dvojice nemrtvého Boona a jeho ?ivé dívky.