Prolog

S Vypravěčem nočních můr jste se poprvé mohli setkat po Valpuržině noci na počátku nového milénia. První číslo tohoto magazínu hrůzy v tištěné podobě vyšlo právě 30. dubna 2000. Číslo následující vystoupilo z temnot propastných hlubin děsu a morbidity o Halloweenu téhož roku. Třetí sešit s titulem Vypravěč nočních můr vyšel přesně za rok. Někdy v roce 2002 se objevil tento magazín poprvé na internetu a jeho elektronickou podobu vytvořil Abaddon, jehož mi osud přistrčil do cesty stejně jako kreslíře Setha úplnou náhodou – spojily nás totiž zcela jiné zájmy. Zanedlouho Abaddon na internetu zveřejnil i číslo druhé. Osmnáctkrát luna oběhla zem od vydání třetího Vypravěče, než jsem na papíře zvěčnil další noční můry. Čtvrtý Vypravěč nočních můr byl oficiálně pokřtěn o Valpuržině noci roku 2003 v Chrámu Smrti v Hrádku nad Nisou s požehnáním kmotra Setha. Na internet spolu s třetím číslem však přichází až nyní. Elektronickou podobu svého magazínu mám tentokrát na svědomí já, protože Abaddon je v poslední době příliš zaneprázdněn. Každopádně mu děkuji za výborný úvod Vypravěče nočních můr na internetu.

Abaddon ve druhém díle zavedl rubriku pro literární tvorbu dopisovatelů. ‘Literatura dopisovatelů‘ zde je obdobou této rubriky a čeká na příspěvky některých z Vás, jenž máte literárního ducha a nemáte možnost své dílo jinde uveřejnit. Vaše povídka, nebo báseň, jež by sem stylově zapadala se v ní může objevit.

Na následujících stránkách se rozprostírá má próza a poezie ze 3. a 4. čísla původního magazínu a tvorba dosud na papíře nepublikovaná. Pro nezasvěcené: Próza má spadá výhradně do žánrů horor a thriller a provede Vás nejtemnějšími hlubinami mé morbidní a děsivé fantazie. Poezie se zase skládá z širšího spektra, však stále a vždy proplouvá jen temnými vodami, kam odporné světlo svaté aury nepronikne. Mé noční nálady putují černou krajinou, prolínajíc se temnými mystériemi, a noří se do mých veršů. Tak jako Píseň vlkodlaka i Vyznání noci Vám bude jako ozvěna v uších znít za jasných nocí při svitu úplňku. Naslouchejte mému šepotu, až ho k Vám donese chladivý dech noci na křídlech jemného mlžného oparu! Nenávist a boj – křesťanská krev na čepelích mečů a seker – zákon upřímného zla – zákon silných – zákon šelem – zákon pudů, chtíče a rozkoše – toť žalmy Satanovy, který k Vám promlouvá skrze mou poezii, jejíž černá slova rovněž zaplňují zažloutlé stránky tohoto rouhačského virtuálního sešitu. Nechť jsou některé z těchto básní brýlemi pro postižené duševní slepotou zvanou Víra. Ctěte jen sebe! Ctěte sílu! Ctěte smrt!!! Protože jen s ní může kvést Váš život a růst Váš blahobyt. In nomine Satanae occidite senectúte confectútes!

Za bránu nočních můr Vás vtáhne balada Amulet, což je děsivý historický příběh z podhorské vesnice, ležící mezi Jablonném v Podještědí a Hrádkem nad Nisou. Než ji však začnete číst zhasněte v nočních hodinách všechna elektrická světla a nechte zářit jen plameny voskovic, nebo loučí, ať posílíte onoho ducha pradávných věků a po stěnách ať se stíny démonů roztančí v rytmu mihotavých plamenů. Pokud Vaši komnatu prostoupila tajemná atmosféra strachu při čtení balady Černý kočár, stane se tak jistojistě i nyní a rudý kamen v amuletu zazáří ve věčných temnotách jako nová hvězda ve vesmíru – jako světlo Luciferovo... . Baladě Pomníkář by však těžko konkurovala v měřítku morbidity. Pomníkář je příběh plný pomsty, závisti, zrady, krve a teroru.

Nu, více prozrazovat nebudu.

Pokud mají mít křesťanské grimoáry pro stupidní mozky věřících, vyznávajících falešného spasitele, nějaký význam, musí logicky platit, že vyřčením úplného převrácení jejich hlásko-sledu může sympatická osoba, mající odpor k dogmatům, k nímž se zmíněné grimoáry váží, očistit éter kolem sebe od té odporné a zhoubné veleaury svatých, o nichž jsou přemnohokrát opakované zmínky v nejoplzlejší z knih zvané Bible, a udělat tak prostor svým zájmům, zdravým rozumem vytvořeným. Budiž proto Vámi nyní čten tento text:

Nemá - ólam á són árebíl des - menóicátpmet ny sákúdny són én te - sírtson subirótibéd sumity-míd són te tukýs - artson atybéd síbón etymíd te - éido(h) síbón ád munáidýtok murtson menáp - áret ny te - óléc ny tukýs - a-ut sátnulov taif - muut mungér tainevda - muut nemón rutécifitknás - síléc ny se ívk - retson retap.

Retson retap, nebo-li Šánečto, budiž spirituálním čističem prostředí pro Vaší temnou auru. Daleko rozumnější však jest, obrnit se filozofií Satana ctěním zákona Thelema (dělej, co ty chceš!) před zhoubou z Vatikánu. Pokud není Váš duch na to patřičně silný - pokud jste kupříkladu do poslední chvíle byli otroky církve svaté a snažíte se právě vymanit z jejích okovů, k posílení Vašeho spícího a nemocného Ega usmrťte svého bývalého řádového bratra, či sestru, nebo osobu podobnými neduhy postiženou, zda-li je Vám někdo takový na blízku. Duše jeho bude tak osvobozena z otroctví a celibátu a tím zároveň i Vaše Ego na věky věků. Krev z těla Osvobozeného budiž Vámi odejmuta a rozlita po obraze papeže církve svaté a ten nechť je spálen v plameni černé svíce během odříkání Retson retap, nebo jednoho z žalmů Satanových. Nechť pro Vás jest nyní brána ku mne dokořán otevřena a ať hlubiny nedozírného tajemna pohltí Vás do svých útrob. Spřízněné síly temnoty nechť obklopí Vás a rozptýlí poslední zbytky zrůdné reality, v níž stále ještě rezonují ozvěny svaté inkvizice. Nechte se vtáhnout do jícnu temnějšího než nejčernější čerň Vámi dosud poznaná, za nímž zříte obrazy svých tužeb. Opět jsem připravil trochu stravy pro Vaše duševní anomálie. Vaše touhy po morbiditě a nespoutaném děsu ať jsou vzápětí ukojeny mými prozaicko-poetickými ejakuláty s jemnou vůní sekretu temné romantiky. Ústa šíleného vypravěče se za několik okamžiků otevřou a všední svět se kolem Vás rozplyne a v podobě mlžného oparu zanikne v temnotě, z níž vystupují siluety náhrobků, hřbitovních zdí, strašlivých přízraků, ghoulů, nebo takzvaných jezdců smrti, již pod černým hávem noci ukryli své krvavé stopy. Než otočíte list tohoto hrůzyplného virtuálního sešitu a začnete číst první mou povídku, která Vám klidný spánek rozhodně nezajistí, zvažte pečlivě a svědomitě zda-li opravdu máte tak učinit, protože noční můry, které do Vašeho spánku jednou vstoupí, již nikdy ho neopustí, pokud jim jest dopřáváno dosti stravy v podobě strachu Vašeho. Však Vy, co lačníte po hrůzách těch nejstrašnějších, bez ostychu otočte na další stránku.

Za bránu nočních můr znovu zvu Vás všechny, co se vymykáte všem mravním zásadám a Vaše touhy a slasti se dostávají daleko za hranice tolerance a chápání přízemních spořádaných a pokorných smrtelníčků bez identity. Tato literatura je právě pro Vás, kdo se nezamýšlí nad tím, co jest pobouřeníhodné, či pro společnost nepřijatelné, a naplňuje své touhy dle libosti a bez obav z veřejného pohoršení. Nechť jsme tedy úchylní. Nechť jsme vyděděnci normální společnosti. Budiž toto naší hrdostí, povznesením a magickou silou, jež vzbuzuje neklid v duší těch, co nás odsuzují. Jsme jiní, podivní, jsme psychopatické zrůdy. Budiž tomu tedy tak i nadále pro ty, co o nás toto říkají, odstrčit se však nenecháme a jen hlupák tak může učinit. Tato literatura je underground a žádná cenzura do ní nemá možnost zasahovat. Lidstvo má širé spektrum charakterů, však nejtypičtější a zároveň jedinečnou vlastností pro člověka je lež, či přetvářka. To žádný jiný tvor na zemi nedokáže. Lidé raději lžou, aby zakryli své přirozené pudy. Když dělá člověk něco, co je naprosto přirozené pro zvířata, je to dle mravnostních zásad nepřípustné a odsouzeníhodné. Ti, co se nejeví jako úchylní, jsou většinou pokrytci a u těch ostatních jest ego ubito vlastním nadjá, vypěstovaným drezůrou autorit společnosti. Jeden sociolog Howard Becker říká: "Většina lidí pociťuje úchylné impulsy dost často. Přinejmenším ve fantazii jsou lidé mnohem výchylnější než by se zdálo. Místo abychom se tázali, proč chtějí úchylní lidé dělat věci, které se odsuzují, bychom se raději měli ptát, proč se obyčejní lidé těmto deviantním impulsům nepoddávají." Becker dochází k závěru, že je tomu tak proto, že mají na společnosti, ve které žijí, svůj hmotný zájem a proto se pevně drží společenských pravidel. Čím menší hmotný zájem na společnosti člověk má, tím méně by ztratil, kdyby dal volný průchod svým utajovaným vášním.

Veškerou následující monstrózní četbou Vás budou doprovázet vedle mých kreseb i impozantně hrůzostrašné obrázky mistra Setha, alias Čejnyho. Za jeho práci mu vřele děkuji, neboť mé kreslení nedosahuje takových kvalit jako právě jeho a navíc mně vždy zabírá spoustu času. Seth párkrát zavadí tužkou o papír a náhle se na nás dívá z bílého listu ďábel jako živý. Sotva dopije svého tupláka, další kus jeho umění je na světě. Děkuji také Abaddonovi za velmi vkusné a náležitě monstrózní převedení 1. a 2. čísla Vypravěče do internetové podoby, ke kterým Vás rád zavedu prostřednictvím části „Odkazy“. Další dík patří TICK 4 za příspěvek v podobě reportáže o návštěvě rodného sídla Vlada Dracula, jež byla otištěna již před čtyřmi lety. Tehdy tím vlastně zachránil zaběhlou rubriku z minulého čísla pro cestopisy o návštěvách morbidně zajímavých míst, neboť já do ní neměl o čem psát. Zde jsem ji zařadil do Literatury dopisovatelů, jako základní kámen též pro tuto rubriku.

Ještě než se vrhnete do chřtánu mé hrůzné fantazie, v němž rezonují v nekonečných a hřmících ozvěnách temná slova démonického Vypravěče nočních můr, chtěl bych poděkovat všem věrným čtenářům za podporu. To, že jednou začala být má literatura Vámi s oblibou čtena, mne podněcovalo k dalšímu psaní. Bez Vás by nikdy čtvrté, ani předchozí číslo Vypravěče nočních můr, natož jeho internetová podoba, nikdy nevyšly. Tvář tohoto magazínu by však nebyla tolik přesvědčivá o jeho hrůzyplnosti, kdyby ji nezaplňovaly kresby Sethovy. Jemu proto náleží můj zvláštní dík a uznání.... .

... Zvuky reálného okolí se slučují v monotónní šum a ten se dál proměňuje v podmanivá dunivá slova Vypravěče, jehož děsivý svět brzy splyne s Vaším vědomím....

Euronymos

 

Kontakt

E-mail: vnm-euronymos@seznam.cz

ICQ: 409-454-571