(Euronymos 2006)

Nad krajinou běsní mohutná bouře,
temné siluety putují nocí.
Nejasné obrysy z mlhy či kouře
pod strašlivou aurou záhrobní moci.

Nic než dech vichřice provlhlý deštěm,
noční čerň nasáklá zápachem hrobů
jsou temné postavy plující městem.
Noc smeká z přízraků svor černou róbu.

Noční můrou padá křesťanská duše
- věřící šílená spoutaná hrůzou.
Příšerný obsah má Fobova nůše.
On si rád pohrává s křesťanskou lůzou.

Chorobné vnímání a mysl v troskách,
zjevení otců zla a poslů smrti.
Vize svého konce, těla po kouskách
letící – astrálu jícen je drtí.

Noc krutých démonů stala se věčnou
těm, kteří za hříchy po trestu touží.
Pseudospasitel tmou nekonečnou
trousící sperma s křížem souloží.

Získávají rysy postavy temné
- hnilobou prožraní andělé mrtví.
Smějí se víře jak skála pevné.
Navždy v uších zbožných ten chechot utkví.